pondělí 19. května 2008

ponurá neděle

k téhlete písničce se váže dost drsný příběh



Rezsô Seress se narodil v roce 1899. Živil se skládáním barových písní, sám se naučil hrát na piano a vystupoval po budapešťských kabaretech. Na konci roku 1932 se rozešel se svou přítelkyní, ketrá si přála, aby se živil nějakým seriózním zaměstnáním. Krátce nato Rezsô složil s textařem Lászlem Javórem složil píseň Ponurá neděle (orig. Szomorú Vasárnap), pravděpodopně tu nejdepresivnější píseň, která byla kdy napsána. Rezsô v písni vyjádřil své životní neúspěchy a zvláštnm způsobem do ní zakódoval pocity mnoha ztracených, nešťasně zamilovaných a osamocených lidí.
Jeho expřítelkyně krátce nato spáchala sebevraždu a údajně po sobě nechala lístek s nápisem Ponurá neděle. Nebyla jediná... V roce 1936 byla vyšetřována sebevražda Josefa Kellera, který v dopise na rozloučenou citoval několik veršů z této skladby. Krátce nato spáchalo sebevraždu dalších 17 lidí, mnozí z nich se zastřelili přímo při poslechu písně, jiní se utopili v Dunaji, jeden místní šlechtic si Ponurou neděli nechal na přání zahrát v baru, vyšel ven a prostřelil si hlavu... Policie zpozorněla a byla snaha píseň zakázat. Na některých rádiových stanicích se to sice podařilo, ale píseň se brzy vydala na svou pouť do zahraničí. V Berlíně se oběsila mladá prodavačka, nechala po sobě text ponuré neděle, v NY se udusila plynem mladá typistka, jejím posledním přáním bylo, aby jí na pohřbu zahráli právě Ponurou neděli, mladík v Římě slyšel na ulici žebráka, jak si zpívá tuto píseň, věnoval mu všechny své úspory a skočil z nedalekého mostu... V Americe údajně píseň zavinila na dvě sta dalších sebevražd. Sám autor ukončil svůj život dobrovolně. V roce 1968 ve věku šedesáti devíti let skočil z okna svého bytu.
Spousta lidí se snažila účinek této písně vědecky vysvětlit, ale nikdy to nedávalo smysl a mýtus skladby žije dál.
No a tady je překlad :Neděle je tak ponurá

hodiny, které prožívám, jsou bezesné...
Nejmilejší stíny,
se kterými žiju jsou bezesné...
Malé bílé kytičky,
tě už nemají moc probudit.
Ne tam, kde tě vzal
temný kočár žalu.
Andělé ani nepřemýšleli,
že by tě mohli vrátit.
Budou se zlobit,
když pomyslím na to že se k tobě připojím?
Ponurá neděle....

Neděle je ponurá
Prožila jsem ji celou se stíny.
Mé srdce a já jsme se rozhodli,
že už to vše zkončíme.
Brzy tady budou svíčky
a modlitby, které se říkají znám...
Ale nenechte je ronit slzy..
Ať ví, že jsem šťastná, že můžu jít.
Smrt není sen.
Ve smrti tě laskám,
s posledním výdechem mé duše.
Budu tě velebit.

Ponurá neděle

Snila, jen jsem snila.
Vstanu a najdu tě spícího
v hloubi mého srdce
Miláčku, doufám,
že tě mé srdce nebude děsit
Mé srdce ti říká,
jak moc jsem tě chtěla...

Žádné komentáře: